Poslední víkend se zpočátku nesl ve znamení očekávání a trpělivosti při čekání na vítr, sobota připomínala spíš kurz meditace než sportovní akci – vítr se rozhodl zůstat doma a my na břehu. Místo rozjížděk tak probíhalo intenzivní sdílení novinek ze světa windsurfingu, foilingu, wingování a dalších způsobů, jak se nechat tahat větrem.
Neděle už byla k závodníkům přece jen o něco vstřícnější – po obědě vítr decentně zaklepal na hladinu a umožnil odjet hned tři rozjížďky. Sice to nebyl mistral, ale kdo umí pumpovat, ten si přišel na své. A že se pumpovalo! I v lehkém větru probíhaly napínavé souboje, často doslova na centimetry.
Celkově víkend ukázal, že windsurfing není jen o větru, ale hlavně o lidech, kteří si dokážou užít i čekání na poryv s úsměvem a plným talířem. Díky všem účastníkům za skvělou atmosféru – a příště už snad s větrem od rána!
